Jurij Konstantinov: Tvář Aeny

Sbírka povídek, pocházejících z jiných sbírek, konkrétně Putěšestvija dlja izbrannych a Lico Aeny. Vše od jediného autora, přeložil Vlado Ríša. Honorář pro vítěze, Poslední lov, Země číslo dvě, Cestování jen pro vybrané, Bojovnice, Nesporné důkazy, Karelinova příhoda, Zázraky ve starém Carmellu, Tvář Aeny, Celnice má výhrady, Zázračný vzduch planety Viktorie, Misionářova smrt. Snad s vyjímkou první povídky to je taková gymnaziální sci-fi, ale ani ta první není žádný zázrak. V hlavní roli jsou převážně kosmonauti, kteří objevují neznámé planety s podmínkami příznivými pro Život a řeší na nich filosofické problémy ohledně nesmrtelnosti chrousta, případně šíří slávu socialismu v meziplanetárním měřítku. Vlastně to nejvíc ze všeho připomíná pokus o takovou odrostlejší Alenku z planety Země od Kira Bulučova, ale ten má ty časosběrný zrcadla, to jen tak někdo netrumfne...

Uplynul asi rok po skončení úspěšné operace Hollywood.   
Jednou ráno vešel Golding svou chůzí kalifa do své kanceláře. Minul sekretářku, stojící v pozoru. Náladu měl zcela bezoblačnou. Byla právě taková, jako krásné srpnové ráno. Broukal si melodii populárního šlágru. Šéf superkonceru Zvěrokruh vešel do svých apartmánů a zůstal stát jako solný sloup. Uprostřed místnosti stáli tři neznámí lidé.
Všichni tři byli podivuhodně vysocí, se širokými rameny a jejich obleky hrály všemi barvami duhy. Každý z nich měl na hrudi Goldingovi neznámý znak.
"Čím vám mohu..." začal roztržitě Golding.
"Říkají mi Igor Bokov," uslyšel klidný a sebevědomý hlas rusovlasého giganta. "Toto jsou moji kolegové," kývl hlavou k svým průvodcům. "Victor Li (snědý muž s živýma, trochu šikmýma očima se zdrženlivě uklonil a Willy Stein (třetí kývl hlavou právě tak nevzrušeně, jako ostatní). Jsme představitelé celnice."
"Ach tak," ulehčeně si oddychl Golding. Jsou to obyčejní celníci, i když vypadají jako supermani s podivně znějícími jmény. Málem si už představoval bůhvíco.

Z povídky Celnice má výhrady. Fakt dobrý, naubřelý boss (přesně takto titulován na předchozích stranách) nadnárodní kapitalistické organizace, která se pokoušela podvádět se strojem času, je konfrontován se zástupci Opravdového Pořádku. Jejich jména mu znějí podivně, ale je to Rus, východní Němec a severni Korejec. Už chybí jen Čech a aby to bylo ve vlaku. Ale mr. Golding je vnímá jako supermany. Navíc naznačuje, že je zvyklý uplácet. A nelze si nevšimnout odvážné závorky v přímé řeči, až by mě zajímalo, jestli to je překladatelská invence nebo trik z originálu. Půl hvězdičky z pěti.