Julián Semjonov: Španělská varianta

SS-Standartenführer Max Otto von Stirlitz aneb sovětský špión v německém velení za druhé světové války, major Maxim Maximovič Isajev. Hrdina několika knih a nejméně jednoho seriálu (Sedmnáct zastavení jara). Nečetl jsem ani neviděl, ale "náš" příběh se odehrává mezi lety 1934 - 1938, takže bych řekl, že to je takový "prequel" samotných Stirlitzovek. Kdo ví. Každopádně je to alespoň z pera autora opravdového Stirlitze, Juliána Semjonova. Příběh je taková nepříliš nápaditá retrospektiva, motající se kolem záchrany sovětského agenta, který předstírá, že je německý válečný štváč. Lotyšský občan Jan Palma, syn anglického diplomata, bojovník proti bezpráví... no vlastně takové Stirlitzovo dvojče. A major ho pochopitelně nenechá padnout. Ve hře jsou unesené prototypy Messerschmidtů, oduševnělé milenky, nacistické večírky a hlavně železné nervy Maxima Maximoviče.


Mackezie ztěžka lezl do auta nejdříve levou nohou a špičkou nohy udeřil Grasse do nohy. V botě měl totiž namontovánu hrubou stříkačku, v níž byla tekutina s paralyzujícím účinkem. Stříkačka byla z legované oceli a s absolutní garancí, že propíchne jakkoli silnou kůži jakékoli boty. Tato novinka z Heydrichových laboratoří byla už několikrát vyzkoušena s vynikajícími výsledky.
   Grass se bez hluku sesunul jako podlomený. Mackenzie skopil sedadlo a přetáhl Grasse dozadu. Sedl si k volantu a ujížděl autem k domku uprostřed velkého parku na nábřeží Seiny.
   Tady Grassovi dali ještě jednu injekci, položili ho do velké bedny s nápisem "Neklopit. Pozor sklo." a odvezli bednu na nádraží - vlak odjížděl do Kolína.

Berlín, 1937, říjen

Za dvanáct hodin ležel Grass ve slané koupeli ve sklepě na gestapu v Prinz Albrechtstrasse. Maličký Mackenzie - sturmbannführer SS Otto Stube seděl u něho a čas od času se dotýkal rozžhaveným železným prutem Grassova krku.
   "Dokud neřekneš, jakým způsobem se vaši dozvěděli o Weltenovi, budu tě mučit, a určitě se mi podaří, že budeš mluvit, ale to už bude pozdě. Udělal bys lépe, kdybys spustil hned, už proto, že o tobě leccos víme, vlastně všechno. Kde teď kupujete letadla? Grassi, je hloupé mlčet, věř mi. Je s tebou konec, kdybychom tě i propustili, tak v Moskvě tě stejně hned psotaví ke zdi. Nebo ne? Ale my tě nepustíme. Navrhujeme ti dvě varianty: jednu přátelskou, abych tak řekl, mírnou, a druhou bolavou, nepříjemnou jak pro mě, tak i pro tebe. Opakuji své otázky.: Od koho jste se dověděli o Weltenovi? Od koho kupujete letadla teď? Kdo ještě kromě tebe se tou věcí zabývá?"
   Stube znovu přiložil rozžhavené železo na Grassův krk. Ten strašlivě křičel a na rozkousaných rtech se objevila krvavá pěna. Stube mu znovu vypaloval čerstvé krvácející rány a jeho tváří probíhalo lehké chvění. Zřejmě mu tato jeho činnost přiášela uspokojení.
   Potom Stube odhodil rozžhavené železo na kachlový stůl, šel k spínači zamontovanému ve stěně a zapnul ho. Vrátil se na své dřívější místo a pozoroval, jak se pomalu ve vodě začaly dělat bublinky a jak to ve slané koupeli začalo vřít.
   Grass zakřičel a ztratil vědomí. Stube mu píchl do prsou injekci s povzbudivými účinky. Grass otevřel oči.
   "Posílals letadla přes Německo?" monotónně se ptal Stube. "Odpověz: posílal jsi letadla přes Německo?"
   "Ano," téměř neslyšně odpověděl Grass.
   "Doklady byly na koho?"
   "Na holandskou firmu De Graatenberg."
   Do místnosti tiše vstoupil Heydrich. Sedl si v tmavém koutě do křesla.

A tak dále. Jediné, co je zajímavé, je srovnání, kterého se dopouštějí i na stránkách Wikipedia, to jest srovnání Jamese Bonda a majora Stirlitze. Co se týče pletich, vychází ze srovnání oba víceméně stejně (i když operují na naprosto odlišných platformách, pochopitelně), ale v jednom srovnání Stirlitz, alespoň v téhle knize, kulhá: když na konci knihy organizuje a sám se podílí na únosu sovětského agenta z německých spárů, tak v jednu chvíli zastaví ozbrojený gestapácký doprovod, v uniformě majora SS. Auto, ve kterém byl vězeň přepravován, shodí partyzáni do rokle. Co se stane s vězňovou eskortou není z textu knihy zjevné - ale lze si jen stěží představit, že by je nechal Stirlitz naživu, vzhledem k tomu, že jsou to živí svědci, kteří zsnají jeho dvojitou tvář. Julián Semjonov zachovává mlčení, ale my víme, že Stirlitz musel vykonat to, díky čemu má James Bond před služebním číslem dvě nuly.
Z ruského originálu Ispanskij variant, vydaného nakladatelstvím Moskovskij rabočij, Moskva 1976, přeložila Marta Beranová. V roce 1978 vydalo Lidové nakladatelství, vydavatelství Svazu česko-sovětského přátelství, jako svou 1808 publikaci. Náklad 70000 výtisků.